Česká asociace cesty čaje Urasenke

Tra­dice

Tra­dice „Cesty čaje” školy Ura­senke vychází z prin­cipů, které v 16. sto­letí for­mu­lo­val nej­větší z mis­trů čaje Sen no Rikjú (Sóeki). Po Rikj­ú­ově smrti, ke které byl za nejas­ných okol­ností odsou­zen teh­dej­ším vlád­cem Japon­ska Tojo­tomi Hidej­o­šim zazna­me­nal rod Sen násilný roz­pad. Po nějaké době se však naštěstí poda­řilo pro­sa­dit jeho reha­bi­li­taci a mis­trův ado­p­tivní syn Šóan (Sódžun) zís­kal svo­lení pře­nést otcův maje­tek na místo zvané Ogawa (v blíz­kosti chrámu Hom­pó­dži v Kjótu) a vyu­čo­vat tu čaji.

Po čase pře­vzal vedení Sótan, údajně syn mis­tra Šóana a jeho ženy Okane, dcery mis­tra Rikjúa. Sótan zasvě­til svůj další život čaji v těs­ném pro­po­jení s uče­ním zenu (zcela v duchu svého nazí­rání na čanoju, posta­vil malý čajový domek nazvaný Kon­ni­čian, tzn. „Chýše tohoto dne”). Po Sóta­novu odchodu do ústraní byl maje­tek rodu roz­dě­len mezi jeho syny: přední část sídla při­padla star­šímu synovi Sósovi, který tu zalo­žil školu Omo­te­senke a zadní trakt s chýší Kon­ni­čian zdě­dil nejmladší syn Sóšicu (Sensó), který zalo­žil tra­dici školy Ura­senke. Jména „Ura” (zadní trakt) a „Omote” (přední trakt) figu­ru­jící před jmé­nem rodu (Sen-ke, tzn. „Senův rod”) uka­zují tedy pouze na vzá­jem­nou pozici zdě­dě­ných částí rodo­vého sídla.

Maje­tek v Ogawě pře­chá­zel z gene­race na gene­raci a spolu s ním bylo pře­dá­váno i umění čanoju tak, jak jej sta­no­vil Sen Rikjú. Poz­dější Oie­moto (hlava rodu), mistr Tan­tansai v roce 1949 polo­žil základy Nadace Ura­senke, která významně pod­po­řila zejména mimo­ja­pon­ské zájemce o stu­dium Cesty čaje.

V roce 1964 se ujal vedení již 15. násle­dov­ník zakla­da­tele tra­dice Cesty čaje rodu Senů, Vel­mistr Sen Sóšicu XV. (Hóunsai). Díky jeho sna­hám zazna­me­nal Čajový obřad další významný vzrůst popu­la­rity, nejen v Japon­sku ale i za jeho hra­ni­cemi. V sou­čas­nosti má škola Ura­senke na 80 zahra­nič­ních pobo­ček (nestarší na Hawaii dále pak ve Spo­je­ných stá­tech, Aus­trá­lii, ale také v Evropě – v Paříži, Sofii, Moskvě a od dubna roku 2000 také v Praze) a počtem svých stou­penců zau­jímá vedoucí pozici před ostat­ními ško­lami.

Mistr Sen Sóšicu XV. roz­po­znal velký poten­ciál, který v sobě Čajový obřad má pod mis­tro­vým vede­ním vyjíždí před­sta­vi­telé školy do zahra­ničí, aby tam pro­střed­nic­tvím výkladů a demon­strací roz­ví­jeli mimo­jiné poro­zu­mění pro při­ro­ze­nost jemné duše japon­ské kul­tury. Aby před­sta­vil Čajový obřad v jeho pravé podobě daro­val mnoha insti­tu­cím čajové zahradní domky i s vyba­ve­ním.

Kon­cem 70. let byl v Kjótu při tří­leté vyšší odborné škole čajo­vého obřadu pat­řící pod pat­ro­nát nadace Ura­senke, ote­vřen pro­gram stu­dia Čajo­vého obřadu pro zahra­niční sti­pen­disty. Tento pro­gram pak nese výstižný název – Mido­ri­kai – Zelené spo­le­čen­ství. Už více než dva­cet let při­jíž­dějí do Kjóta lidé z růz­ných koutů světa, lidé roz­díl­ných věků a pro­fesí, aby tu po celý jeden rok stu­do­vali umění Cesty čaje.

Mistr Sen Sóšicu rov­něž kaž­do­ročně orga­ni­zuje semi­náře o čajo­vém obřadu a kul­tuře v Hono­lulu. Vydává a roze­sílá peri­o­dika: „Cha­noyu Qua­terly” a „Ura­senke News­let­ter” (obsa­hují články s téma­ti­kou Čajo­vého obřadu a japon­ského umění). Pub­li­ko­val také řadu infor­mač­ních mate­ri­álů a knih (u nás vyšla kniha „Cesta čaje – mysl čaje”). Za svoji pozo­ru­hod­nou akti­vitu je uzná­ván a ctěn nej­pres­tiž­něj­šími aka­de­mic­kými insti­tu­cemi na celém světě.

Kon­cem roku 2002 byl jme­no­ván novým Vel­mis­trem Zabó­sai Sen Sóšicu, syn Hóunsaie, aby se stal 16tým pokra­čo­va­te­lem tra­dice Cesty čaje – Ura­senke.