Česká asociace cesty čaje Urasenke

wa, kei, sei, džaku

Stu­dium Cesty čaje, Chado, je úko­lem na celý život a je také zrca­dlení běhu života. V nespočtu druhů pří­prav čaje, v kvě­ti­nové výzdobě čajové míst­nosti, zvo­le­ném náčiní i svitku zavě­še­ném ve výklenku míst­nosti se odráží koloběh měnící se v prů­běhu čtyř roč­ních období. Vše je peč­livě při­pra­veno tak, aby se hos­ti­tel a hosté mohli sejít v klidné, uvol­něné a vní­mavé atmo­sféře.

Wa, kei, sei, džaku aneb čtyři prin­cipy Cesty čaje

Jedi­ným zámě­rem hos­ti­tele je zajis­tit hos­tům pří­jemný a neza­po­me­nu­telný pro­ži­tek vzá­jemné blíz­kosti a neo­pa­ko­va­tel­nosti čajo­vého setkání. A tak našla­po­vání po Cestě čaje není jen sna­hou o zvlád­nutí eti­kety, rolí při čajo­vém setkání či dosa­žení doko­na­losti v mani­pu­laci s čajo­vým náči­ním, ale je pře­de­vším o vní­ma­vosti, o pokoře i o ochotě postou­pit své pohodlí dru­hému. S tím sou­visí také čtyři prin­cipy Cesty čaje, japon­ské výrazy wa, kei, sei, džaku můžeme pře­lo­žit jako har­mo­nie, úcta, čis­tota a zklid­něná mysl.

Umění dávat

Cesta čaje je umě­ním dávat. Dávat nejen misku lahod­ného čaje, v níž se skrývá hos­ti­te­lova práce a úsilí, ale dávat dru­hému také sám sebe. Cesta čaje je ale i umě­ním při­jí­mat druhé takové, jací jsou. Setká­vat se s nimi bez před­sudků, bra­tr­ským způ­so­bem, který nečiní ani nehledá roz­díly, nao­pak snaží se najít poro­zu­mění, souznění a spo­leč­nou vůli.