Studium Cesty čaje, Chado, je úkolem na celý život a je také zrcadlení běhu života. V nespočtu druhů příprav čaje, v květinové výzdobě čajové místnosti, zvoleném náčiní i svitku zavěšeném ve výklenku místnosti se odráží koloběh měnící se v průběhu čtyř ročních období. Vše je pečlivě připraveno tak, aby se hostitel a hosté mohli sejít v klidné, uvolněné a vnímavé atmosféře.

Wa, kei, sei, džaku aneb čtyři principy Cesty čaje

Jediným záměrem hostitele je zajistit hostům příjemný a nezapomenutelný prožitek vzájemné blízkosti a neopakovatelnosti čajového setkání. A tak našlapování po Cestě čaje není jen snahou o zvládnutí etikety, rolí při čajovém setkání či dosažení dokonalosti v manipulaci s čajovým náčiním, ale je především o vnímavosti, o pokoře i o ochotě postoupit své pohodlí druhému. S tím souvisí také čtyři principy Cesty čaje, japonské výrazy wa, kei, sei, džaku můžeme přeložit jako harmonie, úcta, čistota a zklidněná mysl.

Umění dávat

Cesta čaje je uměním dávat. Dávat nejen misku lahodného čaje, v níž se skrývá hostitelova práce a úsilí, ale dávat druhému také sám sebe. Cesta čaje je ale i uměním přijímat druhé takové, jací jsou. Setkávat se s nimi bez předsudků, bratrským způsobem, který nečiní ani nehledá rozdíly, naopak snaží se najít porozumění, souznění a společnou vůli.